Nałožki a tradicije – Serbske swjedźenje w běhu lěta

Serbske nałožki a tradicije  pěstujemy w regionje wokoło Budyšina hižo lětstotki dołho. Naše nałožki zwjazuja generacije a su kruty wobstatk serbskeho kulturneho žiwjenja. Hač swjedźenske drasty abo kulturne wjerški –serbska identita w našim regionje žiwa.

Ptači kwas

Kóždolětnje 25. januara kwasujetej sroka a hawron, swjeći so “Ptači kwas“. Nałožk wosebje dźěći jara lubuja. Ptački so takrjec pola dźěći podźakuja, zo su je w zymje picowali.
Na předwječoru ptačeho kwasa staja dźěći taler na woknowu desku. Nazajtra nańdu tam potom pječwo we formje ptačka abo  hněžka a tež druhe słódkosće. 
W pěstowarnjach a šulach dźěći jako ptački předrasćene spěwajo a hrajo swjeća. W mnohich kubłanišćach předstajeja dźěći w katolskej abo tež ewangelskej narodnej drasće serbski kwas.  
Z kónca 19. lětstotka je tež wječorny program za dorosćenych kruta tradicija. Mjeztym ju Serbski ludowy ansambl dale wjedźe a zwjeseluje wopytowarjow na wšelakich městnach we Łužicy. Wuměłcy předstajeja kóždolětnje tež wosebity ptačokwasny program za dźěći . 

 

 

Jutrowne wiki – měrc / apryl

Pjeć tydźenjow do jutrow, dźesać dnjow po popjelnej srjedźe, wotměwaja so Serbske jutrowne wiki w Serbskim domje w Budyšinje. Wiki organizuje Spěchowanski kruh za serbsku ludowu kulturu z.t.
Ludowi wuměłcy demonstruja tradicionalne techniki debjenja serbskich jutrownych jejkow kaž su to wóskowanje, wužrawanje, škrabanje a bosěrowanje. Tež za dźěći su wšelake poskitki přihotowane. Tak móžeja sami jejka debić abo so při walkowanju jejkow wubědźować.

Na jutrowne wiki přichwata  kóžde lěto wjele wopytowarjow. Wuměłsce wudebjene jejka a filigrane mustry přeco zaso wulke připóznaće wuwabjeja. Nimo serbskich jutrownych jejkow poskićuja na wikach tež dalše serbske jutrowne wudźěłki.

Wjace informacijow

Křižerjo

Křižerske procesiony su najwuznamniši serbski katolski nałožk, kotryž přićahuje kóždolětnje jutrońčku mnohich hosći zbliska a zdaloka. Njeje to jenož tradicija, ale je to jimace zjawne wuznaće wěry. Runjež je to katolski nałožk, so tež ewangelscy mužojo wobdźěleja.
Swjedźensce zdrasćeni mužojo w čornej sukni a w cylindrje na wupyšenych konjach jěchaja. W kóždym z dźewjeć procesionow njesu woni chorhoje, křiž a postawu Zrowastanjeneho w procesionje. Kěrluše spěwajo a so modlo jěchaja křižerjo do susodneje wosady a radostne poselstwo wo zrowastanjenju Jězusa Chrystusa wozjewjeja. 

Foto: Peter Becker

Chodojtypalenje 

30. apryla wotměwa so w nimale wšěch našich wjeskach chodojtypalenje. Z wulkim wohenjom symbolisce zymu wućěrja, zo móže nalěćo skónčnje zaćahnyć. Wosebitu tradiciju haja z lěta 1963 w Hodźiju, załoženu wot Němsko-Serbsko ludoweho dźiwadła. Prjedy hač hromadu zapala, přewjedu tam kóždolětnje nowe wumyslene satiriske sudniske jednanje.
Runje tak so na mnohich městnach na tutym dnju meja staja – zwjetša wosrjedź wsy, ale tež na šulskich dworach abo při pěstowarnjach.  

 

Meja

Na předwječoru 1. meje postaji młodźina zwjetša na nawsy dołhi, česany zdónk. Na jeho wjeršku je brěza z pisanymi bantami abo tež serbskej chorhoju, přičinjena. Nimo toho je zdónk z girlandu z jědlowych hałužkow wobwity a pod wjerškom wisa jědlowy wěnc, wupyšeny z bantami (husto w serbskich barbach). W někotrych wjeskach w katolskim regionje měšnik meju požohnuje a přitomni zhromadnje Marijanski kěrluš zaspěwaja. W nocach hač do mejemjetanja młodźina meju wobstražuje, zo njebychu młodostni ze susodnych wjeskow zdónk  podrězali. 
W Hornjej Łužicy je mejemjetanje zwjetša na jednej njedźeli. Z krótkim programom so mejemjetanje zahaji, k tomu słuša tež reja wokoło meje.  Ručež štom padnje, hólcy spěšnje běža, zo bychu wjeršk meje wotłamali. Komuž je so to prěnjotnje poradźiło, je mejski kral a wuzwoli sej z kruha holcow swoju mejsku kralownu. W Delnjej Łužicy steji meja husto hač do 24. junija (swj. Jana), so potom podrěza a přesadźuje.

 

Mjezynarodny folklorny festiwal ŁUŽICA - ŁUŽYCA – LAUSITZ – junij / julij

Kóžde druhe lěto je Mjezynarodny folklorny festiwal ŁUŽICA - ŁUŽYCA - LAUSITZ  wusahowacy wjeršk serbskeho kulturneho žiwjenja. Štyri dny dołho móžeja wopytowarjo na jednym kóncu tydźenja njewšědnu pisanosć kulturow dožiwić. Nimo Budyšina a Hochozy su stajnje sobotu a njedźelu Chrósćicy hłowne swjedźenišćo. Mjezynarodne folklorne cyłki a skupiny z Łužicy tam na burskich dworach a wulkim jewišću swoje programy prezentuja. Dalšej wjerškaj w Chrósćicach stej wiki wuměłskeho rjemjesła a tradicionalny swjedźenski ćah njedźelu.
Na festiwal su wopytowarjo wšěch starobnych skupin witani. Přitulna, swójbna atmosfera a wosebite poskitki jědźow na burskich dworach přijomne přebywanje zaručeja. Rockowe a popojte zynki přićahuja sobotu wječor wosebje młodych hosći. Njedźelu dopołdnja je Boža mša na hłownym jewišću a popołdnju so na samsnym městnje festiwal z wulkim finalnym programom zakónči.

Wjace informacijow a aktualny program pod:

www.folklorny-festiwal.de

Nazymske koncerty – september / oktober / nowember

Nazymske koncerty su přez lětdźesatki wažny wobstatk serbskeho kulturneho žiwjenja. Serbske lajske chóry a kulturne skupiny, tež z druhich župow, tute tradicionalne koncerty wuhotuja. To wuměnu kulturnych skupin mjez regionami a župami přisporja.

Spěwanje na swjateho Měrćina 

Spěwanje na dnju swj. Měrćina (11.11.) je nałožk w katolskim regionje w Hornjej Łužicy (nimo Radworskeje wosady). W małych skupinach  chodźa dźěći dom wot domu. Při durjach zaspěwaja tradicionalne serbske hrónčko a dóstanu jako dźak wšelake chłóšćenki. 

„Borborka“; Fotograf: Rafael Ledschbor / https://www.sorabicon.de/kulturlexikon/artikel/prov_yp1_vh1_lmb/

Borborka

Nałožk haja dźensa předewšěm w někotrych wsach Kulowskeje wosady na předwječoru dnja swj. Borbory (04.12.). Borborka w běłym njewjesćinskim šaće a z šlewjerjom před mjezwočom wopytuje  zhromadnje z dwěmaj ruprechtomaj swójby z dźěćimi. Dźěćom daruje jabłuka, worjechi a słódkosće.

Swjaty Mikławš 

Tutón nałožk na dnju swjateho Mikławša (06.12.) je drje znaty po cyłej Němskej. W někotrych wsach Kulowskeje wosady wopytuje swj. Mikławš w drasće biskopa swójby a daruje dźěćom słódkosće. W mnoho kónčinach rjedźa dźěći na předwječoru swoje škórnje. Jako dźak wot swj. Mikławša maja přichodny dźeń potom sad a słódkosće w škórnjach. W Radworskej wosadźe chodźa dźěći na dnju swj. Mikławša dom wot domu a sej spěwajo słódkosće wuproša.